Výherní koutek / Prize corner
Prize corner
Cvakání arkádových tlačítek znělo po celé místnosti. Mladíci a dívky pobíhali mezi uličkami a sledovali mistry marně překonávající jejich rekordy. Na každé hře bylo jediné jméno které zatím nikdo překonat nedokázal. Jméno, o kterém se v Pizzerii mluvilo jako o legendě. Charlie se zrovna pokoušel překonat svůj rekord v Pinballu. Zbývalo mu už jen pár tiketů, aby dosáhl nejvyšší ceny. Jednalo se o nejnovější konzoli Freddyho Fazbeara.
Soustředěně se Charlie snaží probojovat ke svému rekordu, do té doby, než zazmatkuje a míček spadne do jamky. Naštvaně praští do plexiskla herního automatu a loví v kapse další minci. ,,Už nám zbývá jen 57 tiketů.” oznámil přicházející James.
James byl Charlieho nejlepší kamarád, se kterým se zná už od školky. James mu byl věrný a Charlie ho bral jako bratra, i když žádného neměl. Pomáhali si navzájem, i když James moc dobrého skóre nikdy nedosáhnul. ,,S tou tvou hrou už jen 49 tiketů.” Řekl a očekával očekávatelnou reakci, kterou Charlie vždycky měl, když se mu nedařilo.
,,Šlo by to líp, kdybych se nepokoušel překonat svůj rekord na podělanym Pinballu.”
,,A je to tu zas.” vydechl James ,,Bohužel tu je na všech automatech tvůj “CRL” nickname. Jo, to už jsi mi říkal snad milionkrát.”
,,Proč tu jsi?” Zeptal se drze Charlie. ,,Nemáš snad hrát abychom měli tikety?”
,,Zaslechl jsem drby. Někdo z Vegas sem přijel a má skoro stejný počet tiketů jako máme my dohromady.”
,,Ve Vegas mají arkádovky Freddyho Fazbeara?” Zeptal se udiveně Charlie a zastavil svá tlačítka na automatu.
Kluci v rychlosti doběhli se podívat do koutku s výherními cenami. Charlieho ústa padla, když viděl vyššího kluka v outfitu jasně říkající, že patří do rozmazlené rodiny, jak si s sebou odnáší nejvyšší cenu. Herní konzole obsahující všechny arkádové hry a další lepší hry, které v pizzerii nebyly možné si zahrát.
Charlie byl bez sebe. 2 roky dřou na nejvyšších skórech a šetří si tikety, jen pro to aby pak přijel rozmazlenej fracek z Vegas a sebral jim to na co tu celou dobu tak dřely. V jeho žilách proudil vztek a rozhodl se kluka konfrontovat předtím než odejde z pizzerie.
,,Charlie!” vykřikl James a popadl ho kolem pasu. ,,Nech ho být! Nestojí za to.”
,,Neuvěřitelný! Fakt neuvěřitelný!” Vykřikoval Charlie a pozoroval, jak si klučina s úsměvem pochoduje ven z pizzerie.
,,Počkejme, třeba jich tu maj víc.” Řekl s klidem James a táhl Charlieho k pultu.
Koutek s výherními cenami byl plný poliček s plyšáky a hračkami. Mohli si zde kluci za kupony koupit třeba plyšáka lišáka Foxyho v lidské velikosti. Nebo si mohli pořídit čepičky s prostorem na nápoje, nebo třeba také samotné plakáty a značkové oblečení.
Výdejce u pultu vypadal mladě a zároveň staře. Pytle pod očima jasně říkali, že už se těší na svůj zasloužený odpočinek na dovolené. Na sobě měl bílou košili s červenou vestou, černý motýlek u krku byl zašpiněný a na pravé straně visela jmenovka na které stálo “J. Fitzgerald”. Na hlavě mezi tmavě hnědými vlasy měl bandáž a u oka měl monokl. Charlie moc historii pizzerie neznal, ale domyslel si, že se mohl dostat do konfliktu místních gangsterů. Zatímco si na pultu četl papíry z nemocnice, očima přejel po klucích. ,,Jak vám mohu pomoci?”
,,My bychom se-” James ze sebe dostával slova zatímco se snažil dostrkat Charlieho ke koutku. ,,Chtěli bychom se zeptat jestli nemáte ještě jednu tu konzoli.”
,,Bohužel tě zklamu chlapče.” Odpověděl výdejce a nevypadalo to, že by ho to nějak zajímalo.
,,Bravo Jamesi.” sarkasticky zatleskal Charlie ,,Vypadá to, že nevíš, jak Freddyho Pizzerie funguje.”
,,A- a co je další nejvyšší cena?” Zeptal se s nadějí James.
,,Kluku, právě jsem nejvyšší cenu prodal, oznámil jsem to vedení a to teď hledá náhradu.”
Charlie odtáhl Jamese ke stolu a objednal si za 50 tiketů speciální Chici pizzu. Zde si sedli a už jen čekali, než jim Chica připraví jejich objednanou pizzu. Charlie nechtěl dnes odejít s prázdnou, tak si alespoň dal “cenu útěchy”. James byl nervózní a věděl, že v této situaci Charlie nechce s nikým mluvit, proto se raději připojil do mlčenlivé hry s Charliem.
Po chvilce jim na stůl přistál talíř s pizzou. I když to byla pizza za 50 tiketů, tak vypadala stejně moc levně. Charlie si vzal 3 trojúhelníky a Jamesovi daroval zbylých 5 kousků. James totiž všechno snědl rychleji než Charlie a navíc měl větší žaludek než on. Vzpomněl si na den, kdy poprvé představil Jamese své babičce. Sám nechápal, jak se to tam všechno mohlo vejít a dokonce se Charlieho babička nabídla, že může být i jeho babičkou. James své prarodiče nikdy neznal, protože se oba rodiče odtrhli od rodinných pout.
Charlieho pozornost však zaujala dva zaměstnance kteří restaurací nesli velkou tyrkysovou krabici. Vypadalo, že ani není těžká a dokonce jí i zdobila fialová páska s mašlí. Přes rachot malých dětí a konverzací dospělých v restauraci se snažil zachytit konverzaci mezi zaměstnanci a Jeremym.
,,To už je to tady?” Překvapeně se ozval Jeremy, který odložil papíry. ,,Jste říkali ve středu, ne?”
,,Nemel a řekni kam to máme strčit.” řekl první zaměstnanec.
,,Jako je to lehký, ale rád bych tady nemusel držet v rukou tu krabici.” řekl druhý.
,,Zatím to teda dejte támhle.” řekl Jeremy a ukázal na roh kde stálo několik balónků naplněných Heliem.
,,Fajn, jdu ještě něco vyřídit.” řekl jeden ze zaměstnanců a odešel směrem k toaletám.
,,Nevypadáš moc dobře.”
,,Předevčírem mě pustili z nemocnice.”
,,Buď rád, že po tom všem máš ještě někde práci.”
,,Tamta pobočka prý vyhořela. Je to pravda?”
,,Jo, to ti asi neřekli co?”
,,Přišel jsem o něco snad?”
,,Celkově ta pobočka lehla popelem. Snažili jsme se zachránit to co mohlo, ale zatím jsme z trosek u soudu dokázali vyhrát tohle.”
Jeremy neochotně otevřel krabici, jakoby se něčeho bál, ale nechtěl to dát moc najevo. Když nahlédl dovnitř, jeho obličej zářil úžasem. ,,Páni, jakto že to je celý ještě pohromadě?”
,,Volba je prý na tobě. Buď to tu necháš na ozdobu a někdo si najde fanouška, nebo to můžeš dát jako výherní cenu.”
,,Co by ty děti s tím tak dělali? Tohle by maximálně koupil nějakej starožitník.”
,,Dělej jak myslíš.”
,,Proč by mi ale dávali na starost zrovna tohle? Doufám, že to není zase nějakej váš vtip.”
,,Už seš tím fakt paranoidní.”
,,Dobře, ale pojďme se vrátit k tomu, proč je v takovém stavu.”
,,Co na tom chceš zkoumat?”
,,Já nevím, třeba proč je v nedotknutelném stavu, když na ni spadlo několik tun betonu a cihel s trámama?”
Charlie se ztrácel v konverzaci, protože se tu najednou objevil oslavenec, kterého uvítal uvaděč s cylindrem a mikrofonem. Když se otočil zpět na zaneprázdněného Jamese, jak luští neustále tu stejnou křížovku na prostírání, uhodil na něj otrávenej pohled.
,,Promiň Charlie, ale vůbec mi nevěnuješ žádnou pozornost, co podle tebe tu mám dělat? Pokoušet se zjistit, co ti v hlavě-”
,,Dnes večer se podíváme do skladu.” přerušil Jamese Charlie. James, který zrovna popíjel ze svého brčka vyprskl limonádu a zakuckal se. Toto byla reakce šoku, který Jamese přeběhl po těle. Když se uklidnil, vykoktal ze sebe smysluplnou větu.
,,Ze-zeší-zešílels?!”
,,Schováme se do bazénku s míčky, nebo do nějaké místnosti pro zaměstnance.”
,,Já nechci mít problémy kámo. Co tam chceš hledat?”
,,Něco co by nám mohlo vynahradit tu konzoli.”
Charlie toužil se Freddyho pizzerii pomstít za to, že 2 roky dřel pro levně chutnající pizzu za 50 tiketů. Opakoval si dokola vše co se v pizzerii odehrávalo. Vždycky, když přišli technici a opravovali animatroniky, noční hlídač vždycky zamykal podnik, protože mu odpadla směna. Když se do pizzerie přivezl jakýkoliv nový animatronik na “rekreační pobyt”, noční hlídač zamknul budovu a čekal, než mu společnost podala papíry o důkazu, že je bezpečné s ním trávit noc v budově.
Vzpomněl si také na jeden incident, kdy jeden z animatroniků po rebootu narval nočního hlídače násilně do obleku určený pro endoskeletony. Policie to uzavřela jako nehodu při nečekané chybě, která nemohla zaměřit tehdejšího hlídače jako člověka, ba naopak jako endoskelet bez obleku.
Když Charlie všechno tohle vysvětlil Jamesovi, trošičku ho to uklidnilo, ale stále nesouhlasil s tím porušovat nejen zákaz nepovolaných osob na místě kde by v určitou hodinu být neměly, ale zároveň porušit pravidlo, které musí dodržovat i samotní noční zaměstnanci. Charlie se ho snažil přesvědčit, že tam stráví jen pár minut, než něco najdou a hned zmizí větrací šachtou.
James nakonec neochotně zatáhl za Charlieho provaz a souhlasil, že se s ním do skladu dnes večer podívá. Měly tedy teď jediný úkol. Rozdělit se a najít nejlepší místo na přečkání. James se nechtěl dostat do průšvihu a tak se rozběhl do Pirátské zátoky se schovat za oponu pódia piráta foxyho, který byl mimo provoz.
Charlie se naopak zaběhl do chodeb pro zaměstnance, kde narazil na podivnou stěnu. Na stěně se nacházeli obrázky kreslené rukama malých dětí všerůzné animatroniky. Bílá liška, hnědý medvěd, modrý králík, žluté kuře, kluk s balónkama a dalšími. Nezastavil se na moc dlouho a hned hledal nějaké místo, které by ho nijak neodhalilo. Náhle narazil na místnost, kde se nad dveřmi psalo čitelným textem: ,,Safe Room”. Když popošel dovnitř, objevil zde jakýsi podivný kostým hnědého králíka. Nikde si ho nevšiml a ani si nepamatoval, že by v těch pár vteřinách něco takového viděl na té stěně plné dětských kresbiček.
Za jeho zády se najednou ozvalo naštvané prásknutí dveřmi, následujícím zavoláním do prázdna: ,,Notak! Kluku, vím že jsi tady. Příště by sis měl dát pozor, na to, jestli tě někdo nesleduje.”
Charlie se schoval v tichosti do skříňky k tomu kostýmu. Mezírkou v kovových dvířkách sledoval jak se pomalu k němu blíží ten zaměstnanec, co běžel na toaletu. Pomalu se přibližoval ke skříňce než ho zastavil Jeremy.
,,Duffe! Nejsi zaměstnancem této společnosti! Okamžitě toto místo opusť.”
,,Jeremy, já ti to vysvětlím, jen-”
,,Odprejskni! Do toho co tam je ti nic neni! Jsi jen řidič.”
Duff pomalu naštvaně odcházel z místnosti a Jeremy ho doprovodil ven. Charlie si oddechl a přemýšlel, zda-li se James schoval někam, kde ho nenajdou.
Charlie měl oči v polospánku. Na jeho hodinkách ciferníky psali čas 12:05 a daleko odsud znělo řinčení řetězů a zamykacího zámku. Charlie byl bez sebe, když zjistil že jeho plán vychází přesně tak jak počítal. Teď zbývalo jen se sejít s Jeremym ve skladišti u výherního koutku.
Charlie vylezl ze skříňky snažil se ve tmě rozeznávat tvary a odstíny. Po chvilce nahmatal vedle skříňky komodu s šuplíky. Když prozkoumával obsah šuplete, po chvilce nahmatal předmět válcovitého tvaru. Když nahmatal něco na předmětu, co znázorňovalo tlačítko, ihned ho stiskl. Světelný kužel vycházející z baterky ozářil Charlieho oči, čímž na chvilku oslepl. Trvalo chvilku, než si jeho oči zvykly na světlo vycházející ze žárovky baterky, aby se mohl vydat hledat Jamese.
Z haly pro zaměstnance prošel dveřmi do hlavní místnosti plné stolů. Tak čistou restauraci Charlie nikdy nemohl vidět, proto ho hned okouzlil odlesk světla z čerstvě vytřené šachovnicové podlahy. Blížil se k místu setkání, kde se James opíral o pult koutku s odměnami. ,,Musíme si pospíšit, mamka se určitě už o mě strachuje.”
,,Jo, hlavně klid.”
Charlie matku neměl. Odešla od něj a jeho otce kvůli rozvodu. Soud jí ani nedovolil ustanovení střídavé péče, kvůli nadměrnému konzumování alkoholu. Otec však nebyl nijak lepší než matka. Vůbec se o Charlieho nestaral a jen co vždycky přišel domů, usadil se do křesla a sledoval zprávy. Nikdy se ani nezajímal, jestli Charlie spí, nebo ponocuje.
Kluci vešli do skladiště, kde se nacházelo několik kartonových krabic s plyšákama, plackami, plakáty a dalšími menšími věcmi z koutku výherních cen do pár tiketů. Charlie zklamaně otevřel další krabici a náhle to spatřil. Když totiž odložil baterku na otevřené víko krabice, světelný kužel osvětloval krabici se štítkem “Nejvyšší cena”.
Charlieho oči se rozzářily a co nevidět otevíral krabici. Jeho naděje byly vyslyšeny, při hrabání do polystyrenových kuliček hmatal nějakou krabičku. V jeho očích se mu blištila nová herní konzole Nintendo s tématickým designem obalu Freddyho Fazbeara. Knihovnu několika milionu přístupných her nejen k pacmanovi, ale také k herním adaptacím ve stylu Freddyho Fazbeara. Co nevidět uchopil do obou rukou krabici a vytáhl ji. Jeho úsměv se roztáhl, když před ním v rychlosti vyjela krabička posypaná polystyrenovými kuličkami. Jeho úsměv však opět upadl, když zjistil, že se celou dobu jednalo o kufřík pro umělce.
Naštvaně zavelel na Jamese, že odchází a že se už do pizzerie v životě nevrátí. James začal v jeho slovech slýchat posedlost a závislost. Netušil, zda-li Charlie nechytla nějaká psychická nemoc. Sledoval jeho, jak s kuželem jediného světla odchází směrem k větrací šachtě na toaletách.
Najednou se však zastaví a jeho pohled vzhlíží na tu podivnou krabici co dnes přivezli. James sledoval, jak do ruky pomalu a opatrně uchopuje pálku na piňatu. ,,Co to děláš?!” Sykl na něj James. Charlie však nevypadal, že by ho nějak zajímalo, co James říká, zajímala ho pouze ta krabice.
Charliemu už pouze zbývaly dva kroky, aby byl tělem přímo u krabice. Pomalu couval zpátky a zeptal se Jamese, zda-li s tím víkem pohyboval. Když však svítí směrem na pult, u kterého stojí James, Charlieho zaujme ten papír, co si neustále četl Jeremy.
James se však pomalu blíží ke krabici, aby si pokusil vzpomenout, jestli o ní třeba omylem nezavadil když byla taková tma, zatímco si Charlie předčítal ten papír.
Jeremy Fitzgerald utrpěl vážné poranění hlavy, které způsobilo dle popisu místních svědků, robotický stroj. Oficiálně však nic není potvrzeno z důvodu nedostatku důkazů ze strany policie, proto prozatím se tento úraz bude zapisovat jako “kousnutí”.
Poranění hlavy způsobilo poškození mozkového čelního laloku což překvapivě i přes obrovské škody byl pacient stále při smyslech. Po delším pozorování bylo vyčteno, že nevnímá tolik smyslů a má obrovské mezery ve vnímání svého okolí.
Nedoporučuje se pracovní pozice hlídače na denních směnách.
Charlie překvapeně vzhlédl hlavu na Jamese, který se jen tak uchechtl.
,,Asi jsem jen omylem o krabici zavadil, to je celé.”
V tom okamžiku co se James otočil k Charliemu, aby se pousmál, z krabice vyletěla jakási hubená vyšívaná postava s dlouhýma černýma rukama. Její tři krátké černobílé pruhované prsty obejmuli Jamese a kužel světla náhle odhalil i masku. černé mrtvé oči bez robotických bulv, fialové skvrny od pláče, rudé knoflíčky na tvářích a široký otevřený úsměv se v mžiku několika vteřin vrátil zpět do krabice společně s Jamesem, který ani nestihl písknout jediné slovo.
Po chvilce napětí, se Charlie oddaloval pomalu pryč, náhle kužel světla mířil na víko krabice. Začala se z ní linout stará dětská písnička. Po chvilce přestala hrát a Charlie pozoruje, jak se víko začíná zvedat. Pomalu sleduje, jak z krabice vylézá obličej, následně ramena a s nataženou rukou se snaží lapit Charlieho. Když zjistí, že na svou oběť nedosáhne, z krabice vylézají tenké nohy bez chodidel. V tom momentě se už dá Charlie na útěk.
Charlie bezmyšlenkovitě zaleze do kuchyně a snaží se někde schovat. Lednice byly plné a mrazáky příliš mrazivě smrtelné. Pak ho to napadlo, schovat se do trouby. rukou pod hrábnul pod troubou a vytáhl ji ze zásuvky, otevřel víko a vyhodil mřížku, aby se vytvořil větší prostor. Následně se Charlie nasouká dovnitř a následně zhasne baterku a zavře dvířka.
Zde tak sleduje kolem procházet to látkované monstrum. Náhle si uvědomil co způsobil a vyčítal si vše za svou vinu. Nebýt totiž jeho, tak by se rodiče nepohádali, nebýt jeho, tak by se do téhle šlamastiky nedostali a nebýt jeho, tak by James zbytečně neumřel. Uvědomoval si, že Jamese sem donutil on, aby se zde schoval a i kdyby to Charlie přežil, nevěděl co by měl říct jeho starostlivým rodičům.
Z unavených očí začnou Charliemu proudit slzy a ze slz přijde hysterický pláč. Před očima viděl všelijaké scénáře, co společně s Jamesem prožil a co ještě s ním nestihl prožít. Všechny tyto vzpomínky a myšlenky ho vyrušilo zaklepání na sklo.
Když ve tmě konečně rozeznával odstíny a tvary, tak mohl spozorovat, jak se na celé sklo lepí ta bílá maska, jak se z očí a úst linou kapičky krve. prstem si do kapek namočí černou látku a na sklo trouby napíše obráceně, tak aby to Charlie přečetl: ,,Nepřítel”.
Charlie věděl co to znamená a náhle litoval, že raději neodešel domů. Vystrašený a vyděšený věděl, že vstoupil do jeho teritoria. Věděl, že zbytečně obětoval Jamese pro svůj prospěch a věděl, že mu nezbývá moc času. Kyslík se postupně měnil v oxid uhličitý a Charlie se začal dusit. Otevřít dveře už nemohl, ono to tam stálo a blokovalo otevření pantů dvířek. Jediný co už mohl vidět, byl rozmazaný bílý obličej, jak mu do hlavy brouká známou melodii, kterou hrával Freddy při jeho narozeninách.
Školní zvonek zazvonil na hodinu. James pochodoval chodbou s učebnicemi a po jeho pravici zrychloval tempo menší klučina. Jeho zrzavé mastné vlasy se skoro podobaly těm Jamesovím. Bylo na něm dobře vidět, že je to jeho menší bráška, co teprve nastoupil do prvního ročníku. James ho doprovodil k jeho dveřím a vřele se s ním rozloučil. Následně odešel pryč ze školní budovy. Následně procházel ulicemi plný prostitutek a smradlavých pachů lidí bez domova. Zastavil se u domu, který byl od těch ostatních odlišný. Kamenné cihly se změnily na hladkou bílou omítku, okna zabedněná prkny plné třísek se změnily na parapety s květinami. Když vešel dovnitř, ze zápachu cigaret a alkoholu, se vnitřní vzduch změnil na levandule. ,,Pan Murray?” Zeptala se ho recepční a s příklonem se posadil na červenou sedačku čekárny. Po chvilce vylezla starší pani ze dveří a za ní se přihnala mladá slečna s černými dlouhými vlasy a velice pevným oblekem.
Přizvala Jamese dál a když se Jeremy usadil do sedačky pro pacienty, tak se terapeutka zeptala: ,,Takže Jamesi, už si vzpomínáte na vašeho přítele Charlieho?”
James se pozastavil, zkoušel si na něco vzpomenout, ale vypadalo to, že se nemůže zmínit o žádné další odpovědi než: ,,Ne, nepamatuji. Ani nevím kdo to byl.”
Komentáře
Okomentovat